Rozebereme si dvě města a dvě oblečené dívky v zimním oblečení.

Nebude se jednat o černošku na Jamajce a Eskymačku na zamrzlém pólu. Jde o města Česká vzdálená od sebe zhruba 67,7 km. Jedná se o velkoměstečko Hradec Králové. Což je krásná betonová placka plná sídlišť, obchoďáků, univerzit, škol, pracovních a jiných příležitostí. Je tam na co se koukat a kam zajít. A podle toho se musíte také obléknout. I když je sníh všude ,v HK ho tolik zas není. Buď se rozsolí nebo ho odvezou. Druhým městem je Jilemnice. Brána Krkonoš. Krásné město pro nadšence do sportu a zimy. Sněhu je plno a plno skoro až do května. Na náměstí je ze sněhu vytesán obří Krakonoš, jezdí se tu Jilemnická padesátka na běžkách a j tu také krásně. A podle toho se musíte také obléknout. Jako bych se opakovala…

Už na první pohled je na mém nákresu dívek vidět, že město si vyžaduje svůj úbor, šaty, identitu.

Začněme tedy dívkou z Hradce Králové. Dívka se pravděpodobně nemusí bát po celou zimu krutých mrazů a ani metrových závějí na pěších zónách. Oblečení je tudíž lehčí, než bychom možná na zimu očekávali. Nutností je aby oblečení ladilo barevně i tvarově, bylo módní a nejlépe upoutávalo na dívku pozornost. Hitem měst je kabát, vyhovuje černá, nebo kombinace se světle růžovou. Kabát by měl mít pásek a velké knoflíky, může mít i velkou brož na jedné klopě. Místo brože jde upevnit u méně vážných dívek placka. Boty jsou ve směs kozačky na podpatku až do nebes a nejlépe když ladí ke kabátu. Ale s tím dívka počítala již při nákupu. Většinou není dovolena šála ani čepice. Čepice by zmastila upravené vlasy a rozcuchala by účes. Kalhoty ke kozačkám a kabátu samozřejmě nejsou potřeba. Pod kabátem je schovaná sukně nebo módní zimní šaty.( to jsou ty jak si říkáte: Vidím tu prdel nebo ji nevidím). No a mezi doplňky bych zmínila rukavice ve stejné barvě jako je kabelka- batoh se k takto elegantní dívce prostě opravdu nehodí.

Nu a zbývá nám dívka z Jilemnice. Dívka bude muset pravděpodobně šest měsíců zdolávat všudypřítomný sníh. Bude ho tolik, že se silničáři rozhodnou počkat na první jarní paprsky. Horalka nebude nakupovat v butiku ale ve sportovním oblečení což je každý třetí Jilemnický obchod. Vše oblečení bude voděodolné, s různými membránami které propustí pot až na světlo světa a na vrchu oblečení bude množství kapes a reflexních prvků. Čím zářivější barva tím lepší.Takže bunda má reflexní prvky, kapsy, kapucu na stahování, voděodolné zipy a odvětrávání v podpaží. Pokud je barevná bunda, mohou být kalhoty černé, opět ale nesmí chybět kapsy a odvětrávání v rozkroku. Boty mohou být módní sněhule a mají také chlupaté kožíškovité zakončení. Pokud si dívka sundá kapucu nasadí si kulicha z bambulí a může přidat šálu nebo oblíbenou palestinu (už došly i na hory). Jako doplňky přidám jakékoliv teplé rukavice a opět nepromokavý batoh s přední přezkou.

No můj popis je u konce, berte to z humorem jak v Hradci tak v Jilemnici J a nezapomínejte kdo že dělá člověka?

Milý Ježíšku,

jmenuji se Petra, je mi 21 let, bydlím na třech metrech čtverečních a to moc nepřeháním, studuji výšku a jinak určitě víš, že jsem byla celý rok ták hodná a snaživá, že jsem sebrala odvahu a píší Ti dopis se svým, nyní už ne moc tajným přáním.

Člověk sem tam přijde na to, že něco důležitého ještě nemá (hodinky Hello Kitty), že by něco nutně potřeboval (bronzovou zarážku na knížky) nebo že by se mu něco prostě hodilo (Porsche Panamera), ale já čím jsem starší, tím víc potřebuji něco nehmotného, ale přeci strašně viditelného. A pokud to chvilinku nemám, hned vím, jakou to má cenu. A tím vysněným dárkem, který bych chtěla najít pod svým stromem, je obrovský balík naplněný až po okraj nespoutanou svobodou. Svobodou, která zahrnuje možnost vodit si domů nejlepší kamarády, pověsit si na stěnu fotografie členů rodiny, vybrat si školu podle zájmu a neohlížet se na finanční možnosti. Miloval tolik lidí, co se jen do srdce vejde. Vzít si na sebe kus čehosi bez toho, aby mě druzí pochvalovali nebo naopak zavrhovali jen pro módní značku.Svoboda se definuje jako možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle“ a nést za to přiměřenou odpovědnost. Považuji se za člověka, který nemá z odpovědností velké problémy, o to víc mě mrzí, že se mi nedostává, po čem toužím.

Asi si myslíš, že si přeji něco, co už mám, co máme v této republice všichni. Zrovna právě použitím slova „všichni“ jsem možná pouze urazila, ale spíše ukřivdila mnoha lidem. Myslím, že nemáme tušení, o tom co se děje za plotem nebo za zdí sousedova domu. Co když právě tam někdo trpí nesvobodou? Všichni užívají pojem mladá demokracie. Nejsem na to vůbec odborník a nevím, o co je starší demokracie lepší, ale je ta mladá demokracie, ta svoboda volby všude??? Jistěže není, dítě z dětského domova by si těžko vybralo takový život samo – je dnešní rodina dostatečně podporována? Já bych si také nevybrala roli zavrhnuté uživatelky domu před dcerou. Nevybrala bych si práci před úžasným studiem, neopustila bych kamaráda pro přítele. Nemlčela bych, kdybych měla možnost diskutovat. Je spousta situací, kdy svoboda nefunguje. Kdy je člověk na své problémy úplně sám, za zdí a za plotem. Kolik důchodců se svobodně rozhodlo strávit poslední chvíle v samotě? Navštíví je někdo o Vánocích? Společnost nám dává mnoho možností k životu, ale méně možností, jak je naplnit. Někdy svobodné rozhodnutí druhých závisí právě na nás… Tak si Ježíšku přeji svobodu za každý plot a za každou zeď, abych už si nemohla oprávněně nebo i neoprávněně stěžovat a mít nemajetnická přání, které mohou být brána jako povrchnost. Možná ale někoho naťuknou a bude se více zajímat o dění kolem sebe, o své blízké a přátele. A že i přes zamrzlé rybníky a chodníky nám rozmrzne mozek a srdce a tím nebude má přestávka mezi přednáškami vyplácána zbytečně.

A teď dost patosu a prosím, prosím, moc bych si přála nové brusle. :-*

(článek je umístěn i na časopisu Eliášova plamene)